Muzikoterapie pomáhá malým autistům

ČRo Pardubice

jak může dobře vybraná písnička nebo pohádka formovat myšlení dětí, jak působí na ty vážně nemocné? O tom si popovídáme s muzikoterapeutkou Markétou Havlovou, která skládá pro děti autorské písničky a vymýšlí různé příběhy a pohádky. Mám otevřenou sociální síť Facebook a není to jen tak náhodou. Já jsem se dívala na profil Markéty Havlové, kterou vítám ve studiu. Markéto, krásný den. A ty jsi tam napsala krásné věty. A já si dovolím tady teď citovat, jestli dovolíš.

„Trvalo to, než jsem o sobě mohla říct, že jsem muzikoterapeut, zatímco dnes dělám, stojí mnoho roky studia, stovky terapií s dětmi, se zdravotním znevýhodněním, mnoho pochyb, které jsem v sobě musela překonat, kurzy bubnování, lektorování a předávání zkušeností ze své praxe dlouhé noci, kdy jsem psala své písničky a pohádky, trvalo to, ale dnes už vím, kdo jsem muzikoterapeut s pokorou. „

Krásné. No, jsem moc ráda, že si přijala pozvání sem k nám do studia zase po roce, že si můžeme o tvé práci popovídat. Minule jsme si říkali, že ty jsi vlastně původní profesí, paní učitelka, dokonce jsi byla vybraná dětem jako nejlepší paní učitelka, tak to už trošku prošlo časem, pak ses rozhodla, že půjdeš na volnou nohu, jak se říká, a že to zkusíš po svém, to vyučování, a to je právě ta muzikoterapie.

Tak ve spojení s příběhem a s pohádkou je to tak, že já už jsem toho měla opravdu hodně jak ve škole, protože když chceš pracovat dobře vždycky, tak se musíš chystat a když jsem byla paní učitelka ve škole a zároveň jsem dělala muzikoterapií nebo jsem jezdila s pohádkama, tak už to bylo hodně všeho naráz, no, takže přišlo rozhodnutí a teď jsem spíš na tom druhém břehu, kde chodím mezi děti jako speciální pedagog a dělám jim radost pohádkami a písničkami. Je to muzikoterapií.

No, to musíme říct, že ty nejenom, že máš pedagogickou fakultu, ale navíc ještě vystudovaného speciálního pedagoga nebo speciální pedagogiku, jinak bys tu práci asi nemohla dělat s tímhle statusem muzikoterapeutky.Jaké byly prázdniny?

Ona se to krásně řekne, ona je muzikoterapeutka, ta se má. Ale. Je to dřina, musím říct, prázdniny byly moc pěkný mám ráda léto, já jsem chodila u nás v parku, já bydlím v Pardubicích, na Dukle, na Moruše. Vždycky čas moruší. To miluju, když můžu uzobávat k snídani a k večeři. A jezdila jsem, měla jsem pohádky, měla jsem muzikoterapii, navštívila jsem krásná místa, toho si vždycky moc považuju, hrála jsem třeba pohádku v želivském klášteře, to už je taková tradice, dokonce jsem tam mohla přespat i s mým psem, no, a tam chodí krásná skupina dětí a má to opravdu takovou duši, takže váš, a to říká stejně i můj kamarád, muzikant, oni tam hrají ve folkové kapele s Žalmanem a taky říkal, to je atmosféra nádher, něco vážně krása, takže to byl zážitek takový asi největší, pak jsem byla na Kuksu, kde jsem lektorovala, měla jsem takovou skupinu paní asistentky a paní učitelky a trošku jsme si povídali o asertivitě a o muzikoterapii, takže jsem pak spala zase v Kuksu, to bylo taky takový vznešený místo a jinak jsem chodila hodně na městské příměstské tábory, na dětskou paliativu. Zpívat, zpívali jsme s Justýnkou, to je moje holčička, klientka s Williamsovým syndromem, ta za mnou chodí domů

co to je za syndrom?

Je to podobně jako Downův syndrom Dalo by se dlouho o tom povídat, ona už je to taková slečna, je to taková genetická porucha, dá se říct, a Justýnka, to je prostě moje láska a ty za ní docházíš a chodí ke mně a zpívat, dokonce mi oznámila, že by se ke mně ráda nastěhovala, tak jsem jí říkala, co na to řekne maminka a Justinka měla odpověď a říkala mi, tak za náma mamka bude chodit na návštěvy. A bylo vyřízený. Moc sympatický na ní je, že si nepamatuje, kolik je let a jak jí tohle pomáhá.

Ty písničky, co přesně to dělá, když to vezmeme z toho vědeckého hlediska?

Ta muzikoterapie, muzikoterapie je opravdu vědecky doložená metoda, když budeš s dětma pracovat, hrát na nástroje, tak je naučíš odpočívat, v podstatě je dovedeš k nějakýmu klidu. Já to neberu úplně, že bych mohla léčit, muzikoterapie, to je terapie ve smyslu, že naučíš to dítě, který je ve velkým přetlaku, spoustu věcí, protože nemůže logicky jim porozumět, tak se dostane tou hudbou do klidu, kde může zase načerpat trošku sílu a víc, líp pak fungovat. Ona někdy přijde rozhozená a říkám mamince, vracím ji v dobré náladě, tak si to udržte.

Muzikoterapeutka Markéta Havlová je naším dnešním hostem. Povídáme si o tom, jak hudba, zpěv působí jak na zdravé, tak i nemocné děti, některé velmi vážně nemocné. Povídáme si tady i o hipoterapii, protože mě teď napadl rozhovor, který jsme tady měli s paní Kašparovou nedávno, ona má Karlen hřebčín a tam má speciálně vycvičené vyškolené koníky velšské Pony a říkala, že u těch autistů je až neuvěřitelné, jak se zklidní krásně, když se posadí na koně a ona vidí tu pěknou symbiózu, že to dítě nemyslí na nic jiného, přestanou ho trápit takové ty věci, co si my zdraví vůbec nedokážeme představit. A funguje to a nějak na takovém principu může fungovat i muzikoterapie.

Když si představíš dítě s poruchou autistického spektra. Tak když si sedneš do pendolina a budeš koukat z okna, jak se takhle všecko míhá kolem tebe, tak takhle vnímají svět děti s autismem, takhle vnímají to ve strašný rychlosti, a je pro ně obtížný přijímat nějaký změny, jakýkoliv změny, tak se dostávají do velký nepohody. A všechny tyhle terapie, když se budeme bavit o hiporehabilitaci, muzikoterapii nebo ergoterapii, přinášejí tomu dítěti úlevu od ty velký úzkosti, od toho stresu, který vlastně prožívají, protože nevědí, co bude následovat. Za chviličku můžu zase říct příklady třeba z muzikoterapie, abychom byli konkrétnější, tak já si nosím nástroje, jsou to nástroje s přirozeným laděním, mají alikvotní ladění a tyhle dozvuky těch alikvotů vlastně dokážou děti zklidnit. Takže já vozím salašnickou fujaru, vozím bubny, džem B, šamanské bubny a s tím dítětem pracuju, tak když vidím, že to dítě přišlo ve velké dynamice, tak si vezmu nástroj, který ty dynamice trochu odpovídá, začala bych bubnem, nedá se to úplně řadit, že začneš jemným nástrojem. Někdo se tak drží, já to dělám tak, že se naladím na dítě, začnu v té dynamice, kde je to dítě a pak dávám jemnější a tišší nástroje a končím třeba u tibetských misek nebo nějakých zvonečků nebo u mýho hlasu, protože já ráda zpívám a to dítě vlastně si malinko tak krásně přizemním do odpočinku, podle toho zklidní a funguje to tak, že sedíte naproti sobě a on se dívá na tebe, jak hraješ na ty nástroje. Většinou je to tak, že je na to uzpůsobená nějaká muzikoterapeutická místnost, můžeš si to představit jako relaxační prostor, kde jsou veliký odpočinkový pytle plněný Pohankou, nějaký solný lampy, závěsy a to dítě přijde a sedne si, ale vždycky ne. Ono to někdy taky hodně dlouho trvá, protože ta dynamika nebo ty děti nutí se do toho, prostě, když chce stát, tak stojí přesně, necháš to dítě, aby bylo mu příjemno, aby si pomaličku zvykalo na prostor, na tebe a někdy si sedne třeba až po 5-6-10 terapiích.

mluvčí 8, To je zvláštní a působí to dobře, to znamená, že i na děti s poruchami autistického spektra je ta muzikoterapie ideálním prostředkem.

mluvčí 7, Mám, opravdu, mám vyzkoušený, že tohle je terapie, která těm dětem hodně pomáhá, aby se vrátily k sobě z toho vnějšího chaosu, ve kterým se pohybují, a když se zklidní, tak pak třeba dokážou udělat malinkej krok dopředu. Ve svém vývoji. Třeba děti s autismem pro ně je typický, že neradi ochutnávají nová jídla, takže já jsem třeba zažila chlapečka, který jedl jenom rohlíky nebo jsou děti, který najedí třeba nic červenýho a všechno ti to vyberou z toho jídla, takže byly ochotný ochutnat třeba 12 lžíce po muzikoterapii něčeho nového, co by se nám předtím, když by byly v tom rozruchu nepodařilo, ne, že bych je přesvědčovala během muzikoterapie, že červené je dobré, přes to nejede vlak.

mluvčí 8, Je to zklidnění. Tak a funguje to. Vidíš, to jsem ještě nikdy takhle neslyšela, nerozebírala s nikým. Mluvíme o zpívání, o různých hudebních nástrojích, které používá Markéta Havlová, muzikoterapeutka ke své práci. Mluvili jsme tady o dětech, které mají poruchu autistického spektra. A jenom bych se k tomu ještě chtěla vrátit. Velmi důležitou věc si teď říkala, že je potřeba taky hodně chápat rodiče, hlavně maminky, které se o tyhle děti starají, dělají, co je možné, ale jsou to taky jenom lidi.

mluvčí 3, Že já myslím, že si to nikdo z nás ani nedovede představit, jak je to těžká a náročná role pro toho rodiče, který opravdu si neodpočine, to dítě, je nevyzpytatelný v tom, jakou dá třeba reakci na veřejnosti, když jde do nějakýho vzdoru, vypadá jako dítě nevychovaný. Hodně. Tam přichází kritika, že rodiče neumí to dítě vychovat, ale tak to vůbec není. Co jsem procházela už roky praxí, tak jsem slyšela mnoho názorů a pohledů, co by měli rodiče dělat jinak, jak by měli tu práci s dítětem zlepšit Ale když si představíte mámu, většinou jsou ty maminky samy, ne vždycky. Klaním se našim tatínkům, který to prostě vydržej, ale ta situace je fakt hodně náročná. Tak ta maminka se točí jako máma, jako každá z nás musí vyprat, uvařit, nakoupit třeba do práce. A další nároky na ni nebo si klade nějakou vinu, že kdyby něco udělala jinak….Je dobrý držet se osvěty, nových metod, vzdělávat se, posilovat se i chodit někam odpočívat, to jsou ty cesty, ale hodnotit rodiče za to, jak pracuje se svým autistickým dítětem, mi přijde hodně neetická záležitost. Spíš bych tam viděla velkou podporu téhle rodině.

mluvčí 2, A pokud bys měla poradit nejenom maminkám nebo rodičům nemocných dětí, ale i těm běžným. To zpívání, ono se to trošku vytrácí nebo nevím, jak ty to vnímáš, když třeba hraješ i pro nebo zpíváš, hraješ pro zdravé děti, bavíte se někdy o tom, jestli si doma taky zazpívají, jestli se věnují muzice?

mluvčí 3, Já bych řekla, že to zpívání je vlastně taková základní jednoduchá odpočinková záležitost pro maminku i pro dítě a je to krásný, když dítě i maminka spolu zpívají, nebo když to dítě poslouchá hlas maminky, když to vezmeme zpětně, tak to dítě si pamatovalo tlukot srdce maminky. Pořád jsou to nějaký rytmy, nějaký zvuky, když ještě bylo u maminky v bříšku, a i ten hlas si pamatuje. Takže je to ten nejkonějšívější nástroj, kterej můžeme mít a je jedno, jestli máme vystudovanou konzervatoř, jak zpíváme, jestli falešně, nefalešně. Je to prostě pořád pro mě symbol propojení maminky a dětí. Takže jestli chcete udělat úplně krásnou muzikoterapii bez vzdělání doma, zpívejte svým dětem v nějakých okamžicích odpočinku před spaním, kdekoliv. Ta písnička může bejt i nějakým symbolem. Mě teď naskočila z praxe, byla příhoda, jo, já chodím zpívat do jedny školky a zpívala jsem dětem písničky s kytarou a zpívala jsem, na políčku jetelíčku atd. A najednou se ty děti začaly rozcházet a odešly. Jsem říkala, no, je to nebaví nebo co. A já jsem zjistila, že to mají jako symbol k pití, že paní učitelka jim zazpívá tuhle písničku, oni vědí, že se jdou napít a tak jak jsem zazpívala prostě jako terapie, všichni se šli napít a vrátili se. Takže se to může spojit i s nějakou symbolikou. Třeba. Teď mi napadá, protože děti s autismem mají rádi rituály, tak třeba nějaká písnička se může vázat na nějakou činnost.

mluvčí 2, Viděla jsem i video, jak hraješ a zpíváš. Dětem se sluchovým postižením, i tady dokážou vnímat hudbu. I tady může být léčivá pro tyto děti.

mluvčí 3, No, to byla krásná akce, přišly moc pěkný zpětný reakce od maminek, to mi vždycky posílí hodně od rodičů. Tohle byla v rámci sociorelaxačního nějakýho programu v organizaci tamtam pardubického, což jsou děti se zdravotním sluchovým postižením, takový projekt muzikoterapie od dvou let do 12 let. A my jsme měli několik skupin a bylo to vždycky celá rodina, přišla buďto babička, maminka nebo táta, maminka, sourozenci a dělali jsme takový odpočinkový, ale i zábavný a prožitkový muzikoterapie. A teď ta poslední, co jsem ti posílala video, protože tam už byly děti, který mají opravdu velkou sluchovou vadu a slyší hodně málo, tak jsem měla pozvané tlumočníky nebo organizace pozvala dva tlumočníky, kteří se vystřídali. Příběh překládali. Hodně zajímavý pro mě bylo, že oba ty mladí lidé měli sluchový postižení, a ovládali perform znakovou Řeč bezvadně a oni překládali moje písničky do těch znaků. Hodně dětí má kochleární implantáty, to znamená, že se trošičku zesílí ty zbytky sluchu, který jim zůstaly a slyší vibrace z těch nástrojů, třeba se dotýkají nástroje. Anebo přijdu a rozehraju tibetskou mísu úplně u ucha a ptám se, jestli ten zvuk je příjemný.

mluvčí 2, To je krásné. Takže i děti se sluchovým postižením můžou takto využít muzikoterapii. Píše nám posluchač Mojmír, že k nim do chrámu chodí chlapec, který má také nějakou poruchu a už si zvykl v chrámu, snaží se i zpívat, i když nemluví. Takže, no.

mluvčí 3, To je právě ono, to je krása. Dokonce i děti, který koktají, trpí koktavosti, poruchou řeči, tak při zpívání se to neděje.

mluvčí 2, Taky zvláštní. Ty se také věnuješ dětem v té hospicové péči domácí hlavně docházíš za nimi domů, zpíváte a říkala jsem si, že taky úplně nejkrásnější je, když se k tomu tvému zpěvu přidá maminka nebo taťka nebo prostě někdo z té rodiny.

mluvčí 3, To je nejlepší, úplně nejkrásnější terapie pro mě. Můžeš si to představit, že já přijdu do místnosti, kde je postýlka a většinou to je obývák nebo ložnice, v tý postýlce leží holka nebo kluk. Většinou na nějakým kyslíkovým ventilátoru a my si dáme s maminkou židli k postýlce a zpíváme a opravdu, když se přidá ta maminka, to ti zesílí, ta terapie prostě o 100 procent. To vyletí nahoru do tý klidový fáze, kdy vidíš, jak to dítě krásně odpočívá nebo se chechtá, užívá si to. To je nedocenitelný.

mluvčí 2, Když bychom chtěli podpořit právě rodiny s těmito dětmi. Existuje kloboukový den nebo možná i celý týden. My to tady na našich frekvencích Českého rozhlasu Pardubice každým rokem hlásíme. Bývá to vždy v říjnu. Zapojuješ se nějakým způsobem.

mluvčí 3, Tak teď jsme se právě dotkli podzimních osvětových akcí Paliativní péče, která bude probíhat v říjnu tady v Pardubicích. A co se týká toho mého zapojení, tak já 10. října v rámci kloboukového dne, protože je třeba smeknout klobouk před všemi, kteří pečují o děti na té dětské paliativní péči, před rodiči, před sourozenci, před velkou skupinou lidí, která do tohohle jde, nezalekne se. Tak v rámci toho kloboukového dne jsme připravili moji pohádku muzikoterapeutickou ouškem v mechu. Bude probíhat v pardubickém Mázhausu ve dvě hodiny a moc se na vás těšíme, kdybyste přišli v kloboučku na hlavě symbolicky podpořit všechny, kteří to opravdu hodně od srdce, říkám, hodně potřebují.

mluvčí 2, to sice je ještě daleko, 10. ale.

mluvčí 3, Ono to strašně letí. Vždyť si vem, jak ty prázdniny utekly.

Ještě nějakou pozvánku máš, ráda bys pozvala?

mluvčí 3, Já tady mám. Já bych možná jenom řekla, že v rámci září budou Dny duševního zdraví, kde budu v dosahu v Hlinsku. Potom je krásná akce 20. září, která se jmenuje festival vzájemné inspirace a pořádá ji Univerzita Pardubice, takže tam budou hrát dokonce tři pohádky.

mluvčí 2, Tam jsme tady o tom mluvily s organizátorkami.

mluvčí 3, Jo, vážně a jsou moc milý holky. A pak se budu pohybovat zase přes rok v pardubickém ekocentru Paleta, kde budu hrát pohádky pro veřejnost, začneme v říjnu a každý měsíc bude jedna pohádka. Víc informací a najdete na mých webových stránkách příběhy měsíční duhy.

mluvčí 2, Tak a to jsme totiž tady, to zase někdy příště budeme vykládat O tom, jak Markéta nejenže skládá písničky, ale také píše krásné pohádky a moc hezky je i namlouvá. Uvidíme, třeba se dočkáme brzy nějaké té audioknihy.

mluvčí 3, No, já jsem si dneska připravila písničku, kterou jsem si složila do pohádky, která se jmenuje Ukládání broučků a tahle písnička je ukolébavka pro Broučka, protože podzim už se pomaloučku chystá a Broučkové se chystají ke spánku.

mluvčí 2, Markéta živě.

mluvčí 3, Zavrtej se pod peřinu, pod ní přečkáš celou zimu. V bezpečí, vichřici a meluzínu. Táta, co má velkou sílu, do chaloupky nepustí. Vždy noc střídá den a síla zas únavu. Střídá den a noc Zavrtej Se pod peřinu, pod ní přečkáš celou zimu. V bezpečí. Vlídná ruka maminčina pohladí a ukolíbá broučky. V nové životní síle. Vždyť noc střídá den a síla zas. Vždyť noc střídá den a síla zas únavu. Už nepracuj, zdřímni si, slož křídla pod. Dobrou noc.

mluvčí 2, Krásné Markéto, vyloženě písnička k takovému zakončení prázdnin. Já ti moc přeju, ať se ti daří ve tvé práci a má to smysl určitě. A věřím, že se nevidíme naposledy.

mluvčí 3, Že se loudáme. A děkuji za pozvání, krásné dny.